Můj těhotenský deník

Když jsem byla těhotná s Josífkem, tak jsem si zakoupila těhotenský deníček. Myslela jsem si, že ho budu pečlivě vyplňovat. Později jsem ale zjistila, že bych do něj mohla zapisovat pouze své těhotenské nevolnosti. 

Před několika dny jsem s Josífkem odcházela od pediatričky a ta syna obdivovala. Nazývá ho torpédo a říká mu s úsměvem na rtech Pepíno. Protože jako obvykle přišla řeč na spánek našeho dítěte, povzdechla jsem si, že se nic nezměnilo! Ale odcházela jsem a říkala jsem, holčička bude jistě spavé dítě - musí! 

Nicméně naše debata zahrnovala moje a naší pediatričky těhotenství. Zjistili jsme totiž, že nejen její děti (holka a kluk) byly stejně nespavé jako náš Josífek, ale své těhotenství prožívala naprosto stejně jako já!

Tudíž vyzkoušela všechny neduhy, které lze. Ovšem v úsměvem a těšením se! Nevím, jak se to možné, obě dvě jsme blondýnky a obě dvě jsme toužili po roli - maminka. Je krásné když docházíte s dítětem k pediatričce se kterou toho máte tolik společného.

Jen když píšu tyhle řádky, tak se musím smát. Myslím si totiž, že na složce našeho dítěte musí být napsáno : ukecaná matka, která chodí vždy pozdě a otec, který má nevhodné vtipy. Nicméně vypadá to, že jsme oblíbenci a včas jsem začala chodit!

Na těhotenství s Josífkem vzpomínám s láskou. Každý den jsem se těšila z rostoucího bříška a nemohla jsem se dočkat porodu a toho vytouženého okamžiku, kdy Josífka spatřím! Věděla jsem, že není čeho se bát. Nevím proč a děkuji za to, ale nic jsem si nepřipouštěla. Ani na jeden okamžik jsem si nepřipustila, že by se "něco mohlo stát". Na kontroly jsem se těšila a ani myšlenkou jsem si nepřipustila, že by něco mohlo být v nepořádku. Nechápu, asi má neznalost a nízký věk hrál s těhotenství roli :)

Jediný moment, který dokázal rozhodil mou těhotenskou mysl, byl den, kdy mi lékařka řekla, že se Josífek otočil! Lump! Krásně se na porod chystal a rozhodl se, zahrát si s maminkou. V ten moment se mi zhroutil svět! Najednou jsem si přišla bezradná. Dnes se tomu musím zpětně smát. Josífek se nakonec umoudřil a kdyby ne, dnes si už dovedu představit porod koncem pánevním. Ovšem při prvním těhotenství - vůbec.

Nechápu, proč celé mé těhotenství všechny okolo zajímala má váha! Nesnášela jsem otázku: Kolik jsi přibrala? Prosííím, neptejte se na tuhle otázku nastávající maminky! Je to přece tak individuální. Každá těhotná žena se cítí jinak a jistě si každá žena přeje, nepřibrat ani gram! Bohužel se to nepovedlo.

Přesto, že bříško rostlo a já jsem z něho měla radost, už jsem neskákala ze strií, objevující se na mém břiše. Prosíím i tohle je tabu. Poučovat nastávající maminku o tom, čím a jak se má mazat. Když se maže a co má sakra dělat, když břicho je samá jizva.

Ráda vzpomínám na dny, kdy byl Josífek v bříšku a dny byly plné těšení se, objevování a nového poznání. Vzdělávání se v úplně nových věcech.

Těšte se i vy nastávající maminky ze svých bříšek! Mluvte na miminka a milujte je, hýčkejte a radujte se!

cenná rada

Když jsem nosila Josífka v bříšku, tak jsem dostala několik cenných rad. Třeba Vám pomohou stejně, jako nám. Ráda se s Vámi o rady podělím.
Jedna má úžasná kolegyně že školky mi dala radu nejcennější a ta zní : pokud dítě v noci spí, nemluv na něj, pouze dítě konejši, ukaž mu, že je noc a v noci se spí, nemluv na něj a nesviť. Mimochodem tuto radu jsem si přečetla i v časopise MAMINKA (jsem věrná předplatitelka :)). V rozhovoru tuto radu sdělila Kristina Kloubková.
Další radu jsem dostala od zkušené kamarádky: dítě v noci nepřebaluj, akorát jej aktivuješ :)
Moje laktační poradkyně mi zase ukázala, jak důležitý je spánek pro dítě a jak nesmyslné je dítě budit na kojení. Vyzkoušela jsem si, že mnohem více mateřského mléka Josífek vypil tehdy, když si o mléko řekl sám, než když jsem ho budila násilím, jenom proto, že nepřibýval na váze dle tabulek.
Kamarádka, maminka dvou úžasných dětí a třetího v bříšku mi dnes udělila další radu, obecně známou, ale já jsem to víc, než rok nedokázala, ale dnes ano! Pokud dítě spí, sedni si, uvař si kafe, dej si sušenku a nohy na stůl a dívej se,kochej se svým dítětem. Josífek se dnes probudil v kočárku brzy a nebyl vyspalý dle potřeb, byl plačtivý, tak se dospal na mamince a spolu jsme odpočívali na pohovce. Podařilo se mi spící dítě odložit a přišel čas na kávu, sušenku a pohled na spící dítě. Dodalo mi to tolik potřebné energie!
Další rada tedy zní : pokud dítě spí, spi i ty. Já to neumím, ale jak říká má sousedka. U prvního dítěte jsem to také neuměla, u druhého se to naučíš!
A rada od maminky Simonky zní, pokud dítě pláče pochovej ho, nenechávej ho vyplakat, buď mu nablízku a miluj ho. Všechna láska se ti vrátí zpět. Když uděláš chybu, omluv se svému dítěti. Ukaž mu, že každý děláme chyby a chybovat je lidské.
Přeji všem maminkám mnoho radostných chvil s dětmi. Chvil plných smíchu, toho hlasitého. Vzpomínáte, když se vaše dítě rozesmálo poprvé nahlas?!?

z deníku šťastných rodičů

Vždy se moc těším na pátek, až budeme všichni společně. Máma, táta a Josífek, naše trojka a pes. Víkendy si užíváme společně s tatínkem, ale hlavně Josífek si užívá tatínka.
Naše běžné denní ráno je, že se všichni probudíme v jedné posteli. Tedy spíše vzbudí se Josífek, který se snaží probudit mámu nebo tátu. Jednoho z nás, kdo bude schopen vstát. Nastává tedy hra. Lásko,vstávej,prosím!
Náš Josífek, stejně jako každé dítě miluje hru bububu baf! Bereme tedy ráno deku a po milionkráté hrajeme tuto hru. Přikryla jsem se dekou a doufala jsem, že jsem neviditelná. Manžel říká synovi, Josífku dívej, maminka dělá bububu baf a vybafne až za hodinu :)
Hru lásko,vstávej ten den vyhrál tatínek. Já jsem byla v říši snů, když v tom přišel manžel, přitulil se a říká, dělej, že tady nejsi! Josífek si sám hraje v pokojíčku!!!
Víkend byl krásný, zalitý sluncem. Konečně jsme se všichni tři vydali do ZOO. Dopoledne v ZOO bylo úžasné. Tak jako každý den s Josífkem. Při odchodu ze ZOO byl čas zamávat plameňákům a tatínek si neodpustil poznámku. Josífku, z plameňáků se dělají oranžové pastelky :)
Milujeme našeho tatínka!
Nevím, jak vy milující mámy, ale my trávíme dny venku :) Miluji dny na rodičovské!

zatímco jsi spal...

Nikdy se nevynadívám spícího dítěte. Když se syn narodil, dokázala jsem se hodiny dívat, jak spí a sladce oddechuje. Trvá to stále.
Než jsem se stala mámou, pozorovala jsem spícího manžela. Sladce a zamilovaně jsem každé ráno pozorovala toho pohledného muže, který spí semnou v posteli.
Teď už jsme v posteli tři. Mezi námi sladce oddechuje syn na kterého se dívám se zamilovaností každé ráno. Ovšem, pokud nás ráno nechá vyspat :)
Někdy se zadaří a vstáváme v 8 hodin, takové rána miluji nejvíce. Maminka má čas probudit se a mohu si užít chvíle, kdy pozoruji spícího syna.
Když syn večer usne nastává část dne kterou nazývám "začínáme žít" :) Jistě tuto část dne znají všichni rodiče malých dětí. Je čas na úklid, film, seriál, tvoření...je čas jít brzy spát, což se nikdy nepovede. Nenechám si přeci vzít tuto část dne. Je třeba upéct bábovku pro návštěvu, po sté vyluxovat a vytřít apod. Miluji večery, když Josífek spí. Děkuji za chůvičku, která syna hlídá.
Od doby, kdy Josífek usne jako bych nastavila minutku a připadám si jako motorová myš :) Ať už se jedná o noční spánek nebo spánek přes den.
Milé maminky, ráda bych se s Vámi podělila o poznatky :)
1. Pokud dítě usne jako první se najezte!
2. Pak je čas na další věci..úklid a jiné..
3. Pokud potřebujete jít do sprchy běžte do ní hned, jakmile potomek usne. Děti mají radar a jakmile jde maminka do sprchy, probudí se. Zákon schválnosti.
4. Nikdy nedoufejte že stihnete víc věci, než které jsou reálné. Akorát budete zklamané. Naopak pokud se zadaří a stihnete toho více, budete mile překvapené.
5. I když dítě spí, je čas jít na procházku a dát si na čerstvém vzduchu kávu.
6. Novopečeným maminkám...místo paralenu, vem kočár a běž ven, čerstvý vzduch je nejlepší lék na bolest hlavy a i mysl si odpočine.
7. Kočárkováním sbírejte energii ze slunce.
8. Děti potřebují spánek a čerstvý vzduch.
9. Konečně jsem teď, když jsem máma pochopila podstatu odpoledního spaní!
10. Rok je dlouhý copánek...a věřte, že čas s dětmi rychle utíká a ač se to zdá nemožné, začnou spát!

P.S. Posílám ti pusu

Vykračuji si tak po chodníčku s Josífkem a přemýšlím, že každé dětské období je něčím výjimečné. Obávala jsem se dne, kdy nám skončí kočárkování. Každou procházku jsem si užívala. Nasávala jsem čerstvý vzduch a pobyt venku mi podával tolik potřebnou energii na péči o mého živého syna.
Nevím, zda bude ještě lepší období. Věřím, že ano. Ale období, které nyní prožíváme se synem, je tím nejkrásnějším.
Každý den se Josífek naučí něco nového. Začíná povídat první slůvka. Nechodí, ale stále běhá. Zatím ho chůze a běh unaví, tak si rád sedne do kočárku. Můžeme tedy stále vyrážet na dlouhé procházky a přitom zkoušet první krůčky venku.
Je neuvěřitelné, jak vše pozoruje a objevuje. Každé ráno se probouzí a doufá, že z okna ložnice uvidí bagr. Každou procházku po okolí domova jdeme tedy po stopách bagrů.
Tento týden jsem byla na cvičení v Anahita, kam každý týden s Josífkem docházíme. Jedna maminka si v herní kavárničce postěžovala, že ji mrzí, že pokroky jejího chlapečka nemá s kým sdílet. Že je celý den se synem sama a nikdo nevidí jeho pokroky. Její kamarádka jí utěšovala, že na to má přeci jí. Že proto spolu tráví čas, aby si pověděli, kolik toho jejich lásky umí nového.
Proto vznikla a vznikají mateřská centra a je to moc dobře. Každá maminka potřebuje sdílet radost. Chce ukázat ostatním, že její syn umí poslat pusu, udělat PA-PA, předvést indiána.
Dříve rodiny žily pospolu. My bydlíme na okraji Prahy, kde jako dalších mnoho rodin bydlíme sami, bez rodiny. Proto si s maminky tvoříme komunitu matek, aby jsme mohli sdílet poznatky a sdílet radost z pokroků našich dětí. Vyhledáváme vlídná slůvka, radujeme se navzájem a jsme si podporou.
Je třeba se obklopit maminky stejného rázu a stylem výchovy, ale je stejně obohacující pozorovat jiné styly výchovy a vyslechnout si názory.
My s manželem se řídíme vlastní intuicí a doufáme, že s našeho syna vychováme čestného člověka, který se bude umět omluvit a poděkovat.
Jsem ráda, že jsem součástí našeho každodenního života maminek na našem "dvorečku". Děkuji, za Anahitu. Děkuji Ivě Kmínkové, která mě nemá za hysterickou matku, ale milující a pečující maminku, která se snaží rozvíjet své dítě a vést ho.

P.S. Mít čilé a živé dítě neznamená, že se musí maminka schovávat. Jen je třeba vybírat vhodné aktivity a navštěvovat takové kamarádky, které mají pochopení.

Na chvíli zastavil se čas...

Vítej človíčku!
Na chvíli zastavil se čas,
a všechny zvony oněměly.
A pak si přišlo mezi nás!
S tvářičkou ještě krabatou,
s pěstičkou směšně zaťatou,
a zvony se zas rozezněly.

U nás se zvony rozezněly s příchodem Josífka. Nyní se čas zastavil s Josífkovou nemocí. Když je dítě zdravé je to paráda. Každý den byl naplněný smíchem a přemírou aktivit. Naše turbo dítě potřebuje mít program. Je třeba ho zabavit. Maminka je pro něj okoukaná a doma se nudí.
Nyní trávím dny nošením dítěte v nosítku a chováním. Díky bohu, že nosítko máme!!! Několikrát za den si převlékám tričko, protože je buď poblinkané nebo jsou na něj nudle. Vlasy stáhnu do gumičky a jsem ráda, když si vyčistím zuby.
Vzpomínám na dny, kdy jsem byla nemocná já. Byla jsem nemocná často a bývala jsem u babičky. Která mi dovolila vařit si krupicovou kaši, kterou miluji dodnes. Dívali jsme se na pohádky na satelitu a sledovali jsme Sama doma, Doktor z hor a sestřičku Stefanii.
Když jsem byla nemocná milovala jsem máminu náruč. Dokázala jsem prospat hodiny na klíně a mámině hrudi.
Tak teď se o to snažím já. Vařím pro syna dobrůtky, které má rád. Cokoliv co sní mi udělá neuvěřitelnou radost. Užívám si chvíle, kdy ho houpu v houpacím křesle. A to jsem ho chtěla prodat, protože zabírá místo! Nikam nepůjde! Když syn oddechuje, tak ho chodím kontrolovat, zda dýchá. Po bytě se pohybuji se spícím dítětem, které jakmile odložím, probudí se, jak jinak.
Je úžasné, jak se s Josífkovou nemocí zastavil čas. Najednou mám čas přemýšlet, vytvořit magnetky, které jsem dostala v adventním kalendáři. Zvládla jsem prodat kočárek. Prostě není špatné být doma s dítětem :) Ovšem nesmí to být příliš často. Je třeba vlídných slov. Nevím, zda moje kamarádky nadále vydrží mé slohy, které jim zasílám na FB.
Mimo to, že si připadám jako pradlena, kuchařka a uklízečka jsem nyní poblitá a posmrkaná, ale šťastná máma a vždy když si syn pobije baterky v mé náruči jsem ta nejšťastnější!!!
Je neuvěřitelné, jaké divy dělají u děti 5 minutové spánky.

Voláme sluníčko a jaroooo :)

Rok s Josífkem

Rok s Josífkem utekl jako voda a z malého novorozence se stal šikovný a zvídavý klučík. Nikdy mi čas neutíkal tak rychle, jako po narození syna. Každý den jsem se těšila z pokroků našeho syna. Denně jsem trávila čas na čerstvém vzduchu a užívala jsem si kočárkování.
Josífek se narodil do mrazivého a zasněženého dne a letošní zimu si náležitě užívá! Je vidět, že je to zimní dítě a sníh a mráz mu rozhodně nevadí. Spinkání v mrazu a na čerstvém vzduchu doslova miluje.
Tak, jak jsem si jako matka lvice vybojovala kojení, si nyní užívám nekojení. Jaká to obrovská změna, když může uspávat tatínek a maminka zatím uklidit. Dokonce jsem už mohla nebýt večer doma, kdyby mi to někdo před pár týdny řekl, nevěřila bych mu, že to tak bude a ono je! Jeden rok uteče jako voda a z miminka, které potřebuje maminku, prso, něhu, náruč a vůni maminky se stane KLUK!
Sice je mému Josífkovi jeden rok, ale stále potřebuje svou maminku a spí s námi v posteli!!! Ještě, že tomu není jinak.
Jaký byl rok s Josífkem?!? Ten nejkrásnější!!!Plný nového poznání a nové role. Té nejkrásnější role, role MAMINKY. Už nemusím být nejdelší bezdětnou předplatitelkou časopisu MAMINKA, já už jí opravdu jsem! Nejšťastnější mámou na celém světě!
Když byl Josífek ještě v bříšku, měla jsem plné ruce práce se zařizováním našeho bydlení. Josífek s námi v bříšku zvládl stěhování a naštěstí se nenarodil mezi krabice, ale do nachystaného a vybaleného bytu. Dokonce měl už i nachystaný pokojíček, který nyní zaplnily hračky. Zdi pokojíčku rozsvítili mráčky s láskou malované maminkou. Byt už dávno není tak načančaný, zdí nejsou bílé a bez skvrn. Ale každý den je u nás slyšet hlasitý smích a štěkot psa, prostě je u nás veselo.
Pes už dávno ví, že jeho miska není jen jeho. Josífek ví, jak rozzlobit maminku, ale jak jí zase udělat šťastnou a veselou.
Zjistila jsem, že ta nejsladší pusa je ta upatlaná. Nejkrásnější ráno je, když se probudíme všichni v jedné posteli a je čas na mazlení. Že manžel má geniální nápady a dát matraci na zem pokojíčku byl ten nejlepší! Jak báječné je ráno ulehnout na matraci a říkal říkanky a číst knížky, když syn sedí na nočníku. Že nejkrásnější okamžik byl když Josífek řekl poprvé MAMA, TATA. Když udělal své první krůčky.
Celý rok byl jedním velkým poprvé. Poprvé u moře jako RODINA. Poprvé na horách jako RODINA. Poprvé na procházce jako RODINA. Těch poprvé bylo mnoho.
Těch nejkrásnějších dní bylo plno. Ani ve snu bych si nemyslela, že zvládneme letět letadlem na dovolenou k moři. Strašně jsem se těšila na kočárkování, ale nikdy jsem si nemyslela,že nachodím tolik kilometrů! Věděla jsem, že můj manžel bude otec i manžel roku v jedné osobě, ale že bude až tak dokonalý?!? To jsem věděla. On prostě je dokonalý!
Nečekala jsem, jak ráda budu vařit a chystat příkrmy. S jakým očekáváním budu nadšeně vyčkávat na reakce syna nad novou chutí.
Nikdy bych si nemyslela, že sním tolik bramborových knedlíků a králíka a také zapečených těstovin. Je totiž báječné mít tchána, který skvěle vaří! Není nic lepšího, než mít v šestinedělí navařeno a mít krabičky v mrazáku.
Už vím, že maminky mají vždy pravdu. Takže když moje maminka zavelila, teď si lehni a spi, tak měla pravdu!
Rok se synem byl prostě nádherný!